vyspívala a rozvíjela se umělkyně zároveň se
ženou; prohlubování vlastního nitra značilo jim
rozšiřování životního obzoru; psychologické
zkušenosti zaplacené osobnún utrpením uschopňovaly
je zpodobovati složitější děje a tragičtější osudy
a tún předurčovaly je i pro formu románovou. Ta
z6stala Františce Stránecké vždycky nedostupnou
a cizí: prostoduché srdce lidumilné vyprávěčky
a poučovatelky v moudrém sebeomezení se
spokojilo sourodým útvarem literárním, s
genrovou črtou z venkovského života, při níž tahy
vysledované s věcností národopiscovou seskupuje
ve vyš~i: jednotu romantické pojetí svérázu
lidového a zbožně vděčný poměr k vesmíru - šatu
to Hospodino~.

(1898)

174