tech přinesla »Koleda« její první pokus novelí.
stický »Z našich hor«. Potom, po celé desetiletí,
až po předčasnou smrt spisovatelčinu, podobně
jako u Boženy Němcové, s níž ji občas nekritičtí
chvalořečnící srovnávali, postupuje u Františky
Stránecké horlivé působení národopisné a
lidovýchovné článkářky zcela souběžně s tvořením
beletristickým. Popisovala život lidu ve všech
zevních jeho projevech, líčila zeměpisné i hmotné
podmínky jeho bytu, psala s ochotnickým
nadšením a s laickou lehkostí o starožitnických,
filologických, ano i přírodopisných poměrech na
Moravě, přidržujíc se vždy olomoucké školy
romantické. Horlila pro zachování lidového kroje a
vyšívání, vykládala jej ze staré slovanské tradice
ornamentální, usilovala o obrození moderního
šatu ženina svéráznými prvky lidovými. V jéjích
statích není arciť skutečného vědeckého podkladu,
ale všecky jednotlivosti vypozorovány jsou tu s
dbalou pečlivostí, všecky detaily se pojí v celek
řízený přesvědčením o jednotě kultury lidové a
oddaná láska, srdečný přednes, vkusná prostota
výkladu získávají rázem sympatie těmto úvahám,
rozmetaným po časopisech nejrůznějších.

Národopisný živel převládá též ve většině
povídkářských prací Františky Stránecké: jest
kdyKoliv ochotna obětovati jednotu dějového obrysu
zvykoslovnému dokumentu nebo vložiti na úkor
soustředěnosti do povídky celou píseň; mnohé
odstavce dialogu vznikly jen proto, aby využila
na sbírané látky jazykové a fraseologické, z níž
však vybírá spíše dle vkusu literárního než dle
úvahy dialektologovy, slova a rčení malebná,

172