za milodar po latinsku »gratias«. Nad jiné
podařily se Stránecké svěží a jasné postavy
ženské, které s úsměvem a lahodou se odevzdávají
do vůle boží: zpěvačka Hanna, jíž jest píseň
potřebou jako vzduch a pohyb; jará služtička
Lenorka, která se přese všecek chvat stavila v
kostele na otčenášek a tím zachránila celou
rozvrácenou rodinu od úplné záhuby; hospodyně
Matoušková, třikráte provdaná a třikrát osvědčivší
praktickou moudrost životní; čtenář cítí, jak se
spisovatelce dobře beseduje s těmito statečnými
a radostnými ženami, do nichž vložila nejlepší
klady svojí víry.

Vlídný humor a spokojená vyrovnanost mysli
stupňují se až v radostný optimism v
rozsáhlejších pracích Františky Stránecké, jež místo
jednoduché kresby postav rozpřádají skutečný děj
povídkovýj ani v nich nemá místa temná a
nezkrotná vášeň a hřích neodčinitelný - viny a poklesky
se konečně smývají, a porušená rovnováha se
posléze vždycky vyrovnává. Zatvrzelý alkoholik
utrápí ženu, přivede rodinu na kraj zkázy, utopiv
se, nedochází ani křesťanského pohřbu, ale jeho
vzorná dívka zachrání statek i rod a přivede ke
cti a k blahobytu. Nevinně odsouzený a
uvězněný stařec vrací se ze žaláře v hanbě a
opovržení, ale dostane bezstarostnou službu, umožňující
mu, aby se ujal sirotka po původci svého
neštěstí. Dva potomkové chřadnoucího kmene po
lehkomyslných létech chlapeckých obnovují
bývalou vážnost rodiny. Tvrdá matka, sestaralá v
práci a v lakocení, zanevře na syna, když se
oženil s hezkou a pracovitou, ale chudobnou
služ
166