vYSSlm zákonem; jest ochotnou kronikářkou
nepatrných městeček, v nichž výroční trh, střelba
»králů« o ceny a zabijačka jsou památnými
slavnostmi; rozpomíná se srdečně na osamělé
myslivny s rodinnými a dětskými selankami a
zastavuje se nábožně před nízkými stodolovitými
kosteiíky i nad hřbitůvky, které se ztrácejí pod
polními květy. Kraj svůj zalidňuje Františka
Stránecká figurkami, které většinou budí sympatii,
leckdy mírnou soustrast a nejednou i úsměv
podnícený nehlubokou komičnosti; některé
nakreslila pečliv~ tužka pozorovatelky národopisně
zaujaté, jiné zdají se býti ve zpožděném vkusu
rokokovém zhněteny z cukrového a máslového
těsta pro zdobný dort. Venkovský troglodyt
Kubánek, člověk boží bez potřeb a zájmů, krčí se
vedle scvrklé babky Kostelníkové, na niž smrt
zapomněla; dobromyslný facír volný jako lesní
pták a bezbranný, ježto vleče křídlo osudem
postřelené, usmívá se na zdětinštělý párek dvou
zamilovaných, Barušku a Jakuba z myslivny;
čiperný starý pošťák, nosící v hlavě všecky
životní potřeby své vesnice, kluše vedle jadrného
strýce Hutuly, který za bouře a přívalu se stará
o ohrožené pocestné; přihlouplý obroční s
ohromným léstrem a strašpytel správčí, který celou
zimu pros~děl na soudku s prachem, zastupují
úřednické panstvo vedle pedantického správčíka,
jenž se složitou obřadností úřední prohlíží kopu
pstruhů; šibalský vlasař láká a obluzuje
venkovské krasavice; pověstná klepna stopuje Se své
»hlavní stráže« osudy a záměry celého městečka;
sešlý student z bohaté usedlosti žebrá a děkuje

165