vahokresbu. Z těchto důvodů musí »Skalákovi«
věnovati zvláště bedlivou pozornost každý,
kdokoliv studuje umělecký vývoj Karoliny Světlé.
Avšak i pro životopisce a psychologa Karoliny
Světlé jest »Skalák« pramenem neocenitelným,
nebof ani jediná z ostatních prací jejích
neobsahuje tak bezprostřední a upřímný obraz vztahu
jejího k Janu Nerudovi z r. 1862. Posléze nemůže
si nepovšimnouti novely této badatel zabfyající
se zákony básnického tvoření, ježto zde lze je
sledovati vysoce názorně a jasně. Není proto
náhodou ani rozmarem literární záliby, jestliže jsme
věnovali této krátké povídce delší analytickou
studii, než jaké se posud dostalo rozlehlejším
dílim nedoceněné mistryně naší výpravné pr6sy.

(1913]

156