vý zločin, ale i zároveň mravně pustne, Rozička
stárnouc a chudnouc, upadá v nečinnou
lhostejnost . .. toliko víra v dobré srdce milencovo jí
zůstává, povržené nevěstě společenského
vyvržence. Ani zde nepominula spisovatelka
motivů, jež hy mohly vzpružiti děj; najdou se
jmenovitě íam. káe Skalák Rozičku při návštěvách v
žaláři zahrnuje prudkými výčitkami.

V kapitole osmé vlastní děj novely se končí, a to
způsobem velkolepým a tragickým. První část
rozčleněna na několik ~enších, stručně
vypravovaných výjevů: návrat sestárlého a sešlého
Skaláka domů a jeho vyvedení ze statku Kučerova
četníkem; pohled Rozičky, která se ocitla nejen
bez prostředků, ale i bez přístřeší, na skálu
Jáchymovu; příchod schromlého žebráka do sluje a
pozvání Roz~čky do vnitřku, kde ted ji dojista
lidé a úřady nechají, - toto vše jest jakýmsi úvo.;,
dem k velkému, nezapomenutelnému výjevu
mezi Rozičkou a Jáchymem, kterým klasicky
vyvrcholuje celá novela. Kmitavá louč ozařUje ve
velkém a temném doupěti dva ztracence, ses
tárlého a neduživého trestance a ožebračenou
bídnou »nevěstu mordýřovu«: Rozička mlčí, a
Jáchym se posmívá. Když však divoký poškleb
Jáchymův dostupuje vrcholu a když vtěluje se ve
výzvu, aby litovala přece konečně všeho, co byla
pro milence marně nasadila, tu »její oko zazářilo
naň v plném blesku nekonečné lásky a
útrpnosti«. V odhodlaných slovech, jimiž Rozička
odpovídá hrozebnému posměchu Jáchymovu, tvrdíc,
že kdyby byla předem vše věděla, nebyla by ji~
nak jednala a že Jáchym »stál za to, by člověk

152