samém začátku kapitoly položila podivuhodný
výjev lásky: v témže háji, kde před rokem se
milenci našli v kajícfm rozhodnuti pro mravní
obrodu, shledávají se v plesném náručí, Květiny a
stromy, ptáci a sluneční parsky účastní se tu
šfastného hodu lásky jako se účastnívala celá
příroda velkých milostných scén u Boženy
Němcové, básnířky v mnohém Karolíně Světlé
protichůdné. .Jen v případech zcela výjimečných
dobrala se racionalistická a skeptická K. Světlá
onoho harmonického pojeti, které citovou optimistku
B. Němcovou karakterisuje; málokdy shodla se
se starší družkou svou v názoru, že »erotická
láska jest projevem dobroty přírodní a tím
mocnosti blahotvornou«, a málokdy u Kar. Světlé
»milenci dovedou naslouchat hlasu přírodního,
tak že se druží u ní rovné s rovným ne ovšem ve
smyslu společenského zřízení, nýbrž ve smyslu
spříznění tělesného i duševníhoj«12 zde však plně
provedena tato harmonická integrace. Těchto
několik úvodních odstavců šesté hlavy »Skaláka«
jest po nejedné stránce výjimkou v dotavadním
díle básnířčině: na větách leží lehounký a čistý
humor lyrický jako rosa na květech z ránaj
zdůvěrňující anthropomorfisace užito velmi vydatně:
krajinné ličení dosahuje mocné působivosti
užitím prostých, ale sytých epitet barevných.

Jako obdobně byly provedeny hlava čtvrtá a
šestá, tak k sobě patří kapitoly pátá a sedmá:
opět oddech dějový, převaha živlu výpravného
nad prvky dramatickými, značné obmezení
dialogických části. S krutou názornosti dolíčen úpadek
obou hrdinů. Jáchym nejen pyká v žaláři za
krva
151