chymovo: Jáchym ví, že Rozička nemá kde jinde
bydleti než v jeho skále, ale jest přesvědčen, že
četník by jí tam s ním nevytrpěla proto volí
smrt oběšením na háku nad ohništěm, aby
»soucitně jí postoupil přístřeší, které s ní sdílet
nesměk

Ale spisovatelka neobohatila námět jen
novými motivy, nýbrž hledíc si názornosti co
nejživější, vložila do povídky řadu nových postav a
zejména několik velkých, účinných scén, hned
lyricky intensivnfch, hned dramaticky napiatých.
Z figur nově vytvořených, ale málo
individualisovaných, poznali jsme již dvě, obě oběti násilnictví
Jáchymova, faráře a představeného, jimiž zosob·
nila venkovskou morálku a mravopočestnost a
sice způsobem kontrastním: laskavý, smířlivý
farář stojí proti tvrdému, pomstychtivému
představenému; naproti tomu zůstal četník pouhým
figurantem. Jen povšechnými rysy jsou.
nakresleny dvě matky v úvodních kapitolách, ubohá,
povržená Skalačka, v rozhodujícím výjevu
nesmiřitelná matka Roziččina: opětně to nejsou
individuality, nýbrž' vedlejší postavy, které
objasňují povahu hrdinovu a hrdinčinu. To jest v úplné
shodě s technikou dosavadních vesnických
povídek Karoliny Světlé: v »Sefce«, v »Lesní panně«
a »Cikánce« propracovány jsou toliko karaktery
titulní, v »Krejčíkově Anežce« kromě hrdinky
ještě milenec její, kdežto všude postavy vedlejší
ustupují zcela do pozadí.9

Rovněž v duchu prvních prací Světlé z Ještěda
jest, že všecek děj soustřeďuje se k velkým,
dramatickým výjevům: »Krejčíkovic Anežka«, i o

10

145