ká v žaláři dvakráte za dvojí provinění. temenící
ovšem z téže příčiny, kterou udává již nárys
základního námětu (»Avšak jízlivou urážkou o
minulosti jeho, kteráž se mu vyčítá jako skvrna
nesmazatelná. navždy čelo jeho hyzdící, nechť ted
koná co koná. zavíří v něm stará divokost«). Po
prvé, dříve ještě než Rozička počne naň
působiti, napadne faráře, u něhož slouží. a chce jej
ztrestati pro urážku; odsouzen jest k vězení
třídennímu. Po druhé, právě když měl sňatek s
Rozičkou dovršiti mravní obrat Jáchymův, zabije
Skalák představeného, že jej pohanil a povolení
k sňatku mu odepřeli desetileté vězení jest
trestem. Takto byl jeden motiv rozdvojen, ale i
jinak upraven: první provinění Jáchymovo
položeno před očistné působení Roziččino; druhý
násilný skutek jeho vyhnán až do krajnosti, z
divokého násilníka stal se zločinný vrah. Definitivní
útvar povídky liší se od námětu silným
nanesením barev, zdttrazněním kontrastů, propracováním
živlů tragických. Tak í v motivaci sebevraždy
Jáchymovy. V základním námětu čteme »Odepře
se mu jako trestanci úřadně dovolení za chot ji
pojmouti, což ho dožene k samovraždě.« Motivu
tohoto sice použito takéi četník odvážeje
nemocného Jáchyma ze statku Roziččina, praví, že
»zločinec jako Jáchym neobdrží nikdy dovolení k
sňatku.« Jistě cítila básnířka, že taková motivace
byla by nedostatečná, aby vysvětlila Jáchymovu
sebevraždu; kromě toho motiv ten byl
dostatečně rozveden již dříve ve srážce s
představeným. Vytvořila si tedy motivaci, která zároveň
plnějším vrhem záře osvětluje »zlaté srdce«
Já
144