víme; jest však psychologicky pravdě podobno, že
velmi záhy odhalila v něm ony motivy, jež hověly
jejímu způsobu vypravovatelskému. Za to můžeme
přesněji určiti dobu rozhodující koncepce, kdy
objektivní námět splynul se subjektivním prožitkem.
Nemohlo to býti před rozchodem s Nerudou,
tedy před koncem září 1862, nýbrž až tehdy, kdy
román mezi Nerudou a Světlou byl dožit. Ale
nemohlo to býti ani dlouho' před koncem roku
1862, kam jsme položili napsání »Skaláka«, které
si vyžádalo přece nějakého čaSUj čili, krystalisace
»Skaláka« z trojích prvků a napsání jeho leží
velmi těsně vedle sebe a nejsou vzdáleny od
tragického rozluštění poměru Karoliny Světlé k Janu
Nerudovi. To jest psychologicky velmi důležito,
neboť jednak opravňuje nás, abychom v novele
viděli bezprostřední zpověď přetékajícího srdce
básnířčina, jednak vysvětluje nám nebývalou
intensivnost, s níž v této práci Karolina Světlá
zobrazuje vášnivost citu.

Třebaže však koncepce i napsání jsou časově
sobě tak blízky, děli je přece významná činnost
tvůrčí, která daný námět ztotožněný s vlastními
prožitky, značně rozhojnila a i po stránce dějové
rozvedla. Jakým způsobem, ukáže nám srovnání
původní rátky s hotovou novelou. V základním
námětu, který známe »Z literárního soukromí«,
dopouští se hrdina viny jediné a to teprve tehdy,
když ušlechtilá jeho nevěsta podnikla své dílo
obrodné, takže »se k nepoznání změnil a ve vší
opravdivosti jiného chápal života«: krvavým
násilím zdrtí hánce své pověstij za to propadá
soudu a vězení. Jáchym »skalák« v povídce však
py
143