orgány. Takto spise rousseauovsky revolučně
než bratrsky reformačně, pojala nedávno před
tím v pracích »Několik archů z rodinné kroniky«
a »Ještě několik archů z rodinné kroniky« své
nábožensky blouznivé předky s otcovy strany,
takto současně založila figuru Vojtěcha Šembery
v románě »První Češka«. Nový námět poskytoval
dokonce možnost rozvésti tuto revoltu proti
mravní a společeqské konvenci dvojnásobně:
kdežto muž vzpírá se pokrytecké morálce svých
bližních divokým vzepětím vůle k činu násilnému
a od krveprolití dospívá až k samovraždě, popírá
žena obecně vládnoucí předsudky silou svého
odříkání, své oběti, svého sebezapření; zavržený
trestanec se vylučuje ze společnosti sebevraždou,
ale jeho milenka stojí při něm láskyplně i
tentokrát, ~yž dle názoru všech přestal být občanem,
křesťanem, člověkem. Takto slyšela Karolina
Světlá z fabule, jejíž vyvrcholení spatřila na
vlastní oči, douti ono vzdorné vyznání
romantického individualismu, k němuž se přiznávala od
mladosti: Vykoupením z mravně společenských
konvencí jest důsledná vzpoura proti nim! Ale
vyšší formou hrdinství než tato vzpoura jest
sebeobětování z lásky! Muž buď neúprosným
odbojníkem proti pokrytectví a proti lži světa! Žena však
buď spasitelkou tohoto muže a nasaď vše, i svou
čest i své bytí, aby provedla toto dílo mesiášské!

Avšak v novém námětu a v akci jeho hrdinky
byl obsažen ještě prvek nový. Nevěsta
pověstného rváče a pijáka neměla pro milovaného muže
podstoupiti náhlou obět okamžitého vzplanutí,
neměla ve velikém výjevu závěrečném nasaditi

134