tům. Analysa povídkové fabule, kterou Světlá
narýsovala v memoirovém svém díle, ukáže, že
jest to látka pro výběr básnířčin přímo typická.

Nositelem děje jest hrdinská postava mladé
ženy, statečné dívky, jež čelíc předsudkům svého
prostředí, jde za hlasem srdce a svědomí, který
jest jí jediným zákonem. Bytosti takové,
ztělesňující mravní ideál básnířčin, vracejí se ve většině
časných jejích povídek, předcházejících
»Skaláka«, jsou to Leonora v »Sestrách«, Aninka
v »Společnici«, Marie v »Líbánkách koketiných«,
Isabella v »Lásce k básníkovi«, především však
Krejčíkova Anežka v novelle stejnojmenné. Jako
všecky tyto dívky podstupuje i zámožná milenka
opovrženého pijáka a rváče obět, aby zachránila
milovaného muže; »Krejčíkově Anežce« podobá
se tim, že přihlašuje se k ženichu ve chvíli, kdy je
zákonem, společnosti, všemi bližními proklet a
odsouzen: Florik byl pašiř, pronásledovaný úřady
a předurčený potupnému trestu, milenec nově se
-vynořující hrdinky propuštěný trestanec, stížený
'vinou knavou a obtížený skutkem násilným.
Takto prosycen byl nový námět onou vzdornou
tendencí společenskou, kterou básnířka přijala
z revolučních ideí francouzských, o niž se sdílela
s George Sandovou, a kteráž jest blízka titanismu
soudobých básníků byronských. To, co nazývá se
společenským mravem a řádem, jest konvencí,
zakrývající buď pohodlnou lhostejnost neb
zchátralé pokrytectví; proto člověk opravdový, věřící
více zákonu přirozenému než psaným a uznaným
příkazům, ocitá se v stálých nepřátelských
konfliktech se společnosti, s její etikou a s jejími

133