národními i společenskými úvahami, rOZepISUje
se o pracích uveřejněných v literárních
podnicích Hálkových a tím od románů »Na úsvitě« a
"První češka« způsobem nikoliv
chronologickým, nýbrž volně causeristickým, přechází ke
"Skalákovi«a praví: "Hálek uvázal se buď ihned
neb brzo na to v redakci "Lumíra«,2 kamž jsem
napsala roku 1863 »Skalák«, kterýž mi zcela
neočekávaně, hlouběji než kterákoliv z prací mých
předešlých, dal nahlédnouti v mysl lidskou,
objeviv mi způsobem nikoliv utěšeným, kterak právě
ti, kdož s největší okázalostí k pravdám
křesťanství se hlásí, pravdy ty pojímají. Zvolila jsem
pro onu novelu kus děje skutečného, v němž
jsem z ohledu šetrnosti změnila jen jména a
některé poměry, a jenž na venkově téměř mně na
očích se odehrál. Zámožná osiřelá dívka umínila
si, že zpustlého soudruha z mládí svého, v němž
poznávala přese všechnu zhýralost vzácné
vlastnosti, na pravou cestu přivede, a byť se to mělo
státi i sňatkem s ním. Stane se skutečně nevěstou
jeho, a pověstný rváč a piják se dá půvabem
vznešené její mysli tak obměkčiti, že se k
nepoznání změní a se vší opravdivostí jiného se chápe
života. A však jízlivou urážkou o minulosti jeho,
kteráž se mu vyčítá jako skvrna nesmazatelná,
navždy čelo jeho hyzdící, nechť· teď koná co koná,
zavíří v něm stará divokost, a on se dopouští na
hanci skutku násilného, krvavého. Vraceje se po
přestálém trestu z vězení opět do rodné obce,
kdež milenka s neproměněnou láskou a věrností
jej očekává, novou je stižen kletbou. Odepře se
mu jako trestanci úředně dovolení za choť ji
po
131