»S k a I á k« K a r o I i n y S vět I é.

Studie analytická.

Do prvního osmiletého období Karoliny Světlé,
jež sahá až k »Vesnickému románu«, patří šest
povídek ze života selského lidu pod Ještědem;
tři z nich, »Sefka«, »Cikánka« a »Lesní panna«,
mají prostou osnovu a jednoduchý děj, jenž
vyplývá z propracované karakteristiky hlavní
postavy; tři však »0 krejčíkovic Anežce«, »Skalák«
a »Lamač a jeho ditě«, jsou povídkami ve vyšším
smyslu a slučují jemnou a podrobnou kresbu
psychologickou s promyšleným uměním dějové
zápletky. Některé z prací těchto, na př.
primitivní »Sefka« a romaneskní »Lesní panna«,
založeny jsou na starobylé tradici rázovité rychtářské
rodiny Mužákovy, pro jiné vzala spisovatelka
námět z vypravování své tchyně a v jiných zase
zobra.zila osudy a povahy ještědských horalů,
s nimiž se V prvním desetiletí svého pobytu na
Světlé osobně seznámila. O vzniku jednotlivých
těch povídek dochovány jsou nám zevrubnější
neb úsečnější zprávy, avšak o původu žádné
z nich nejsme tak poučeni, jako o koncepci
»Skaláka«, jejž Karolina Světlá napsala koncem roku
1862.1

Osmnácte roků po vzniku »Skaláka« Karolína
Světlá vylíčila podrobně, z jakých kořenů
vyrostla tato povídka a jaké zámysly sledovala.
V sedmé částí volných vzpomínkových kapitol
»Z literárního soukromí«, propletených časovými,

130