.sti z procházky - šla jsem sama vzadu -
hvězdnatá noc; na dalekém obzoru letí hvězda dolů.
Milé a trudné myšlenky. Doma jsem ještě v
1hodin napsala ty tři sloky.«36

Z četných krásných míst, kde básnířka se
zmiňuje o kouzlech zhvězděného nebe,37 nejslavnější
jest onen noční výjev z »Babičky«, kdy se děti
moudré stařenky vyptávají po smyslu hvězd. B.
Němcová vypráví doslovně: »Za letních krásných
večerů, když nebe jasné, krásné bylo, hvězdy
požáry házely, sedla si babička ráda s dětmi ven
pod lípu. - - Babička jim povídala o sVětlých
andělich, již tam nahoře přebývají a ta světla
lidem rozežhují, o andělích strážcích, kteří
střehou dívky na všech cestách života, se radujou,
když hodnými jsou, pláčou, když neposlouchají.
Děti obracely zraky své k jasným nebesům, kde
se třpytěly tisíce tisíců světel malých míhavých
i velikých lesknoucích se v barvách
nejkrásnějších. »»Která pak z těch hvězdiček je asi
moje?«ptal se jednoho večera Jan. >>>> To jen Pánbůh ví.
Ale pomysli si jen, bylo-li by možno mezi těmi
milliony hvězdiček ji nalézt? «« odpověděla
babička. »»Komu pak asi patří ty krásné hvězdy,
co se tak lesknou?«« povídala si Barunka. »»To
jsou oněch lidí, jež si Bůh zvlášf zamiloval,
vyvolených to božích, kteří mnoho dobrých skutků
vykonali, Pánaboha nikdy nehněvali,««
odpovídala babička. >>>>Ale babičko,«« ptala se Baruška
opět, když zazněly od splavu žalostné zvuky
nesouvislé písně, »»Viktorka má také svoji
hvězdu?«« >>>>Má, ale je zakalena, a nyní pojďte, af
vál! uložím, je čas k spanf,«« dokládala, když se

122