Ratibořic, ale i před rozhodnutím, že se s
»milými dušemi« shledá před jarem. Nenapsala jí
básnířka na jaře, tedy v časném létě 1844. S tím
shoduje se také vlastní komentář B. Němcové,
v němž vedle nesprávného datování (na podzim
1844) uvádí: »Seděla jsem u okna a dívala se na
bašty - všickni šli na procházku, já nemohla
ještě ven - zpomínky - rozjímání - náramná
tesknota - byly původem této nepatrné
básničky.«31

Již tento výklad o vzniku básně prozrazuje, že
v »Touze« jest plno vnitřní pravdivosti; ale ta
promíšena jest k nepoznání sentimentální
konvencí tehdejší módní lyriky. Ani milostná idyla
v první části, kde básnířka mluví o šťastném
milování s určitým milencem, ani líčení matky a
otce v kratším oddíle druhém neshoduje se se
skutečností, jak ji známe z korespondence i
literární fixace B. Němcové. Leč naopak úvodní
verše:

»Kdy vás spatří oko moje.
hory drahé, milé hory,

vás, vy krásné vonné sady,
a ty temné šumné bory«,

kryjí se plně na př. s líčením v »Babičce« a
podobně lze nalézti paralelu i pro sloku následující:

»Pestré luhy, po nichž ráda
jsem co děcko běhávala,
rozmanitých kvítků hojnost
na věnce si trhávala.«

120