slání svého pohlaví. Jak vše to se shoduje s
úlohou Boženy Němcové v dějinách naší
vzdělanosti!

Ryze lyrického obsahu jsou dvě básně
Boženy Němcové, »Touha« a »Hvězda má«, otištěné
v »České Včele« brzy za sebou, v září a v říjnu
1844. Dle vnitřních hledisek můžeme alespoň
přIbližně určiti jejich chronologii. Dvojdílná báseň
»Touha«, jejíž první část prahne po rodném kraji,
kdežto druhá si kreslí idylický obrázek domova
a rodiny, vzÓikla, jak jsme svrchu pokusili se
dovoditi, v době, kdy se v Praze Boženě Němcové
zastesklo po venkově, tedy ani na začátku
pobytu pražského ani tehdy, kdy vztah k
Nebeskému plnil její srdce; i můžeme ji datovati od
odjezdu Nebeského do Vídně, čili po říjnu 1843.
Ježto pak známe sklíčený duševní i tělesný stav
Němcové v zimě 1843-1844,80 položíme báseň
spíše do jarního zotavování se r. 1844. Tehdy
stihla Němcovou zpráva jejích rodičů, že se
příštího jara přestěhují z RatibOřic, jež prodány, do
Zaháněj Němcová se rozhodla ještě před
odjezdem jejich do Slezska, přištiho jara je
navštíviti; II Um se shoduje poslední sloka »Touhy«:

»Nermuťte se, milé duše,
však je uhlídáte,

až se opět jaro vrátí,
s nimi se shledáte.«

Návštěva, pro spisovatelské tvořeni B.
Němcové předůležitá, uskutečnila se však již v srpnu
1844, báseň tedy vznikla nejen před odjezdem do

119