»čechu srdce jsem zadala,
vlastence za muže mám,
a co statné syny vlasti
české děti vychovám.«

Že vlastenečtí básníci vkládají nadšené projevy
lásky k jazyku a k národu do úst ženám, tof
dávná tradice, ale vždy mluví to české dívky. Již
r. 1805 přeložil Václav Stach ve svém »Starém
veršovci« jednu z nejslavnějších vlasteneckých ód
Klopstockových »Vaterlandslied« pod názvem
»češka«, kde r. 1770 líčí »učedlník Řeků« a
hlasatel výbojného němectví ideál germánské
dívky: ušlechtilá, hrdá a dobrá Němka hněvivě
pohlíží na toho, kdo se nehlásí pyšně k své
otčině, odvrací své modré oko od cizáka a slabocha
a neznajíc vyšší rozkoše nad jméno »vlast« jistí,
že si nevyvolí nikoho, než kdo jest tak ušlechtilý
a tak pyšný na svou německou vlast jako ona.
Naivní překlad Stachův jest mimovolnou
travestH, ale zároveň nadšenou básni česky
vlasteneckcu,29 jak příkladem ukazuji dvě poslední
sloky:

»Já jsem češka s celým srdcem,
ono k tomu hoři,

kdo jako čech jest a se
vlasti i mně koří.

Kdo bojuje pro vlast a mne,
tomu ho cele dám,

ó vlast, štěstí dokonalé
dáš jistě oboum nám.«

117