kopník ženské otázky u nás, Karel Slavoj
Amerlingj jej prožila a z plnosti své vnitřní pravdy
básnicky vyjádřila po prvé mezi českými ženami
příslušnice pokrokového salónu Fričových i
stoupenkyně Amerlingových zásad, Božena
Němcová. Tím nabývá »Slavné ráno« památnosti přímo
historickéP

Když osobní i literární vliv V. B. Nebeského
na Boženu Němcovou jeho odchodem do Vídně
se zmenšil, pronikala tím více tradiční odvislost
básní mladé spisovatelky. Pro to jest zvláště
silným dokladem třetí její skladba obsahu
vlasteneckého, »Moje vlast« z r. 1844. Formálně jest
to práce velmi neumělá: opětně shledáváme
0třeléa místy i plané rýmy a obraty, opětně
hledáme marně umění metafory i stojí tudíž asi na
téže výši jako prvotina »Ženám českým«. B.
Němcová sama si netajila formální nedokonalostí své
improvisacej doprovodila! ji v rukopisném
sborníčku poznámkou:28 »Dost špatné to verše - ale
lepší jsem neuměla, jak mi právě samy napadly
- bylo to po zdařené besedě a já plna
vlasteneckého entusiasmu právě domů jsem se byla
vrátila. Co jsem psala, to jsem také citila.«
Obsahově jest od začátku až do konce pravdiva a
prožita, avšak pouze úvodní sloky o tom, že, ač
česká zem básnířky nezrodila, přece jest její
vlasti, působí silněji: ostatek čteme do únavy u všech
starších vlasteneckých veršovců, ať jest to chvála
řeči, písně, českého milence nebo touha po
hrobě v české půdě. Ještě jen sloka předposlední
zaslouží pozornosti, odchylujíc se podstatně od
tradice a konvencei zní:

116