»Slyším napřed zvonce hlasné,
kol vyzvánět doby spasné
slavné Slávy vzkříšení.«

V téže sbírce užívá píseň »Svítání« analogie
úsvitu v přírodě pro jitro svobody ve vlasti, a tu
čteme sloky:

»Bratří, již svítá I

Temnota minula, dennice tvář
sděluje dědině spanilou zář,
východ se ve zlatě kmitá,
slunce nás vítá.

Slunce nás vítáj

na věky, bratří, je rozptýlen mrak,
po dvě co století ztemňoval zrak,
dále a dále se zmítá,

radost vykvítá.«

Tyto shody počátečních strof »Slavného rána«
se stadí poesií vlasteneckou nepokládám za
důkaz přímé odvislostif nýbrž uvádím pouze na
doklad, kolik tradičních prvků zpracovala ve
vlastenecké své lyrice »Mladá čechie«. Leč
probeřme sebe pozorněji písně a básně patriotických
epigonů čelakovského - jednoho důležitého
motivu tam nenajdeme: totiž požadavku, aby se
ženy činně účastnily, nejen jako milenky,
osvobozovacího díla veřejného. Na něj poukázalo
teprve mladší pokolení ženské, které pod heslem
vlasteneckého a výchovného feminismu českého
shromažcfoval kolem sebe první uvědomělý
prů
115