Vlasty, dcerách Šárky« více: jen tomu mají
»vzdáti milosti své dárky«, »kdo umí protnout.
jako druhý Břetislav, otroctví ducha kruhy«j
setkáme se s podobným smýšlením i v básních
Němcové.

Po rozboru těchto karakteristických veršovaných
výtvorů »Mladé Čechie« není věru možno klamati
se o fílíaci vlasteneckých básní B. Němcové z r.
1843. Z nich báseň »Ženám českým« jest daleko
primitivnější než »Slavné ráno«. ačkoliv obě
vynikají nad ostatní poesii Němcové do té míry. že
V. TilIe21 právem se domnívá shledávati v obou
skladbách přímou, pronikavou úpravu z ruky
Nebeského. V osmi čtyřveršových slokách básně
"ienám českým«, z nichž vždy dvě sraženy jsou
typograficky v jednotu, nenacházíme vlastně
poesii, nýbrž zveršovanou tendenční rétoriku.
Antitesa muže, jenž vlasti slouží mečem. ramenem a
silou, a slabé ženy, která nemá ničeho než své
srdce a své děcko. vyplňuje prvou polovici
básně, kdežto druhá ve vlasteneckém horování
rozvíjí ideály výchovy vlasteneckého dítěte, hlavně
syna: nadšení pro řeč a pro minulost národa
budiž dovršeno uvědoměním politickým (»řekněte
jim, jak se znovu hrdě zvedá český lev«)j
výsledkem bude pak, že ze synů vzrostou - jest to
i požadavek Nebeského v básni »Pannám« č
Břetislavové, práva hajci, zloby zhoubcové.
Báseň není příliš vzdálena od vlastenecké
konvenční fraseologie: jak rýmy (vlast - slast. krev °
lev, všecko - děcko). pokud nejsou plané
(stůjme - obětujme. celováním - milováním), tak i
obraty jsou otřelé a bezbarvé (»na oltář svou

111