hrdá, divá, vlasy vlají, pnou se ňadra dmoucí, a
když kráčí mladých srdcí chtivá, rozkoš jest jí
klesnout v lokte žhoucí«), teď však sedí v koutě
naproti němu smrt jiná, »vyzáblá i vymořená
žena«. Poslední myšlenka bojovníkova náleží
bohatýrskému zápasu. Jako starý Napoleonův
granátník z Heinovy baIIady, s níž báseň Nebeského
vůbec jest spřízněna, přeje si i umírající bojovník,
aby mu podali válečné emblemy, vlající prapor,
zrezivělý meč, přilbu a štít - tak chce se v
poslední srážce postaviti smrti. Pak až zemře, chce
býti pohřben u paty Blaníka, aby slyšel povel
svatého Václava, dusot koní jeho hrdin, a aby
včas mohl přiraziti k nim. Zatím co vyzáblá smrt
blíží se k jeho loži, kmitne mu hlavou ještě velký,
slastný sen: východ plane, ozbrojený seraf s
ohnivým vínkem na čele bije mocným mečem o
zvučný štít, svatý Václav na bílém koni jede k
Blaníku, z otevřené brány řítí se záplavy reků a
cválají přes jeho hrob - i on vstává k velkému boji
vítězné svobody, zase rek, zase hrdina. V
opojení toho snu vztyčí se umírající bojovník a když
mrtev klesne na znak, anděl Páně libá jej v čelo
a pokrývá mu palmou hlavu i prsa. Báseň i při
všech příklonách k Heinovým »Dvěma l~ranát·
níkům« má značnou cenu uměleckou, ačkoliv
roztržení vise bojovníkovy na dvě části účinek
poněkud oslabuje: se silou vzrušeného rytmu, v
obrazech úchvatné živosti, se vznešenou
rétorikou ekstase proměnil tu básník v epický děj
politicky svobodomyslné horování mladých
nadšenců 40. let; když o čtvrt století později vrátil se
mluvčí nové generace, Svatopluk Čech, k témuž

109