»Z Krakonošských hor se dívá Slovan, dennice

kdy vyjde,
kdy to božské světlo světů v kraje naše asi přijde:
hle, juž temena Urálská jasněji se třpýtějí,

Visla, Tatry, Černé hory v jitru se osvícejí.«

V. B. Nebeský projevil svoje činorodé,
slovansky mesiášské vlastenectví jednak články, jednak
básněmi. Ze statí jeho sem hledících jsou
nejdůležitější posudek Jablonského sbírky ve
»Vlastimílu« r. 1841, kritická úvaha o vlastenecké
poesiv »Květech« r, 1844 a silným osobním citem,
obracejícím se přímo k Boženě Němcové,
podbarvená improvisace »Třetí říjen 1843« v »České
včele« r, 1845; jsou rozebrány a dílem i citovány
Hanušem:19 na nich většinou zakládá se, co jsme
řekli svrchu o prohloubeném vlastenectví v
»Mladé Čechii«, Z vlasteneckých básní Nebeského
položil Hanuš20 právem hlavní důraz (kromě zlomku
»Bard«) na dvě skladby, otištěné v »Květech«
i·, 1842, tedy v té době, kdy Němcová se s
Nebeským důvěrně stýkala; skladby ty jsou
nadepsány »Mroucí bojovník« a »Básník« a zasluhují
rozboru i v této souvislosti; kromě nich jest důležito
povšimnouti si i kratičké básničky »Pannám«,

Epická skladba »Mroucí bojovník«, kterou
otiskly "Květy« 14, září 1842, prosycena jest
nadšenou tuchou blížícího se jitra svobody, Ve chvíli,
kdy se rozplašuje již tma a kdy »světa seraf
jasný vychází z jitra brány«, aby se začal nový
krásný život, dokonává na loži starý bojovník. Celý
život toužil jako opojený ženich po »vzteklém
políbení« hrdinské smrti (»Tať je panna krásná,

108