se mladá generace velmi podstatně od
vlasteneckých epigonů ze školy čelakovského, kteří
spokojovali se nadšením jazykovým a v
selankovitém kvietismu úzkostlivě se vyhýbali smělejším
koncepcím slovanským i jakékoliv útočné
politické myšlence.

Literárním střediskem »Mladé Čechie« byly
hlavně »Květy«, kdežto »česká včela« cd doby
čelakovského byla orgánem spisovatelů starších
a často i odpůrkyní modernějšího pokolenV6
Sám redaktor »Květů«, Josef Kajetán Tyl, na
kterého se jednostranně díváme zkřivujícími
skly radikální recense Havlíčkovy, stál snahám
»Mladé čechie« velmi blízko. Hlásal často
rozhodný, veřejný čin, uvědomov-al si vážnost
politické útuace, burcoval muže i ženy z malátné
mdloby. Jeho básně, dnes i u literárních
dějepisců zcela zapomenuté, zaznívají tóny »Mladé
čechie«, a jsou spřízněny s vlasteneckými verši
B. Němcové velmi těsně. R. 1835 zahájil v
»Květech« cyklus polohistorických obrazů »Listy z
kroniky Tyla Horníka«, jehož pak nedokončil,
plamennou apostrofou svého národa, kde
střídavě obracel se k slavné minulosti i budoucnosti
české a kde stále obměňoval myšlenku »slavno
je státi mezi národy Čechem«. V básni té čteme
dvě strofy, jež poskytují výmluvné paralely k
básním V. B. Nebeského i B. Němcové:

»Rekové vzhůru - z temnosti neznámých hrobů,
zatřeste krunýřem, i zazvučte meči!

Hlásati budu slavnou boji':J. našich dobu,

naši pěknou o vítězný věnec péčij

106