stilisovaný Podlipskou, přece nesmíme jádro jeho
zhola odmítnouti; nemýlil se V. TiIle, jestliže r.
1911 přijímal zprávy ty sice s výhradami a s
nejednou věcnou opravou,14 ale přece jako
zachycení skutečnosti historické; rozborem myšlenek
V. B. Nebeského z r. 1841 (dle jeho kritiky básní
Jablonského ve »Vlastimilu«) pokusil se
naznačiti, že předmětem tehdejšího hovoru milostných
přátel nebyla toliko Heglova filosofie, ale
»všecky myšlenky, které kypěly tehdy v jeho nitru a
jež vykládal horlivě ve svých článcích, maje na
mysli dějinné poslání českého národa«.

Božena Němcová totiž sama na počátku
padesátých let reprodukovala v uvedeném sborníčku
rukopisném dojmy z oné vycházky; označovala
je sice chybným datem r. 1845, obměnila některé
jednotlivosti a - spojovala vše s básní »Slavné
ráno«, zamlčujíc úmyslně svou první skladbu
poetickou »Ženám českým«j v jádře však mluví ve
stejném smyslu jako její nadšená biografka. Píše
tam:15 »Byli jsme na procházce - na Bílé hoře H
přes sv. Markétku vraceli jsme se domů - hvězdy
jen se třpytily - šla jsem s Nebeským napřed Ř
povídali jsme o minulosti, přítomnosti a
budoucnosti našeho národa - a než jsme se rozešli,
navrhnul Nebeský, abych se pokusila udělat hár;ň
na ten předmět. Doma ještě rozjařena tou 1
./..právkou vážnou - a hlavu plnou myšlenek Đ
sedla a psala jsem, a ráno dala báseň čejkovi,
ale rýmy kulhaly zle, musil opravovat.« Tolik
možno po kritickém srovnání těchto údajů říci, že
báseň »Ženám českým« vznikla najisto asi v
březnu 1843 za vlivu V. B. Nebeského a že dobou

104