ského a vlasteneckého ruchu společenského,
nýbrž spíše v době, kdy byla již dlouho odloučena
od venkova, mohla vzniknouti tato »Touha«;
dobře se hodí do léta 1844, kdy návštěva Ratibořic
nabývala určitějších obrysů. I postavíme, na
rozdíl od PodHpské, chronologicky v čelo básní
Němcové nikoliv »Touhu«, nýbrž skladbu nejdříve
tištěnou, »Ženám českým«.

Dle souhlasného názoru životopisců B.
Němcové, jejž sesílíme novými doklady, souvisí skladba
"Ženám českým« co nejtěsněji s přátelstvím
básnířčiným k mladému spisovateli Václavu
Bolemíru Nebeskému. Počátek přátelství toho klade
Hanuš12 do r. 1842, a to nezcela přesvědčivě do
plesového období, kdy Nebeský po prvé uzřel
krásnou paní na českém bále - ale v masopustě byli
Němcovi ještě v Polné; správnější by bylo
mluviti o bálové sezoně roku příštího. Roku 1843
bylo milostné přátelství Němcové s Neheským v
nejkrásnějším rozkvětu a v něm setrvalo až do
odchodu mladého medika do Vídně 3. října 1843.
Do této doby spadá vznik obou hlavních
vlasteneckých básní Němcové, závislých na myšlenkách
i poesii Nebeského.

Podlipská líčí s náladovým uměním obratné
vynalézatelky velkých scén jarní výlet B. Němcové
s Nebeským do Šáreckého údolí a do Hvězdy:
při návratu do Prahy přes Strahov zasvětil
Nebeský Němcovou do Heglovy filosofie, kterou
krásná posluchačka rázem chápala, Němcová pak
byla okouzlena jarní nocí a pohledem na
Prahu u svých nohou. Jímavé líčení Podlipské,
která se odvolává přímo na vypravování obou

102