statně, psala-li B. Němcová tenkráte verše, byly
nesporně německé, jako vše před periodou
polenskou. Veršů těch se týkal patrně také osud
dotavadního německého spisování, o kterém
vypráví Podlipská;8 byly spáleny již před prvním
příchodem do Prahy.

Pcdlipská 9 dochovala nám vedle vlastních
přiznání básnířčiných v rukopisném onom sborníčku
z let padesátých jediné zprávy o vzniku básní
B. Němcovéj její údaje však dlužno přijímati
kriticky. PodHpské životopis,l° literárně a slohově
nedoceněný, kolísá mezi prací historickou a
románovou; rád vymýšlí malebné, jímavé a
patetické situacej nedbá valně o chronologii; rovná
si látku libovolně a nezaslouží proto, aby byl
badateli pokládán za pramen spolehlivý.
I
Do Prahy se přestěhovala Božena Němcová
počátkem léta 1842, ale podzim a zima potom
následující naprosto nebyly příznivy ani stykům
společenským ani činnosti literární, neboť
narození čtvrtého dítěte JaroSlava a nebezpečná
nemoc v zápěti poutaly ji k bytu a k loži. Do doby
jarního zotavováni klade Podlipská vznik básně
)'Touha«, která dle toho by z veršů jejích byla
nejstarší. Leč tomu odporují dvě závažné
okolností. Báseň" vyšla v »České včele« v září 1844,
a ježto víme, že všecky básně Němcové,
přijímané s ochotou od redaktorů obou vůdčích
časopisů, otiskovány byly velmi záhy po napsání,
není pravděpodobno, že by mezi vznikem a otiskem
»T ouhy« leželo půldruhého roku. Situace sama
ukazuje také jinam. Ne hned ze začátku pobytu
pražského, kdy přála si účastniti se živě
měst
101