roku »Touha« v »České včele«, dne 7. září
»Znamení« v »Květech«, dne 4, října »Hvězda má«
v »České včele«. Následující rok vykazuje básně
dvě: v únoru pojal Krolmus (V. S. Sumlork)
»Zežulku« do I. svazku »Staročeských pověstí,
zpěVŮ, her, obyčejů« atd. a 26. července objevilo se
v »Květech« »Zasnoubení«. Značně opožděně
vyšlo »Slavné ráno«, a to v Havlíčkově »České
včele« z 6. listopadu 1846; původně chtěl je zařaditi
Tyl do »Květu« již 9. srpna 1843, tedy hned za
spřízněnou báseň »Ženám českým«,2 zabránila
tomu však censura, s níž ještě po třech letech měl
s jejím otištěním Karel Havlíček značné potiže.3 Na
nepatrnou výjimku pozdější doby takto končí se
její soustavné básněni asi z jara neb v časném
létě roku 1845. Jiná činnost slovesná zaujímá
tehdy její mladou bytost: na podzim 1844 čtou se
v "České včele« od ní vypravované pověsti z
ratibořického domova, jaro 1845 dává pak vznik
prvnímu svazečku jejích pohádek.

Daleko nesnadněji lze určiti počátek
básnického tvoření Boženy Němcové; málo zduvodněné
dohady některých jejích životopiscu zbytečně
zakalily poznání. J. E. Sojka4 připisuje již období
v Chvalkovicích hojnou produkci lehkých a
veselých veršu, Ž. Podlipská15 představuje si, že
mladistvá Barunka Panklová psala první básničky po
návratu z Chvalkovic, V. Vávra6 klade do té
doby již zájem literárně národopisný. Ale všecky ty
zprávy, z nichž Sojkova a Podlipské7 se mohou
zakládati na ústním sděleni Němcové samé, jsou
příliš neurčité, nad to mají zřejmě ráz
konstruovanosti, takže nelze se jich bezpečně přidržeti,
0
100