Hrdinka knihy Aurora Leigh patří do
mohutné řady žen zápasících o své sebeurčení, jaké
nakreslily anglické autorky od Charlotty Bronteové
po George EHoia, a problém, zda žena má v
manželství zůstati věrna tomuto sebeurčení či
splynouti s mužem jako jeho spolupracovnice, která
se zříká svého vnitřního povolání, vine se knihou
jako červená nití Eliška Browningová odpovídá na
otázku hned při prvé zápletce knihy ve smyslu
svobody ženina povolání i v manželství. Druhý
spor, zasahující do samého srdce ženské otázky,
zda dovede povolání sebe vznešenější a sebe
vážněji prováděné naplniti ženu docela a nahraditi
jí i lásku, jest hlavním tématem románu; jest
třeba výslovně uváděti, jaké stanovisko k němu
zaujímá básnířka »Sonetů z portugalštiny«? Ale
tím, že Aurora Leigh jest povoláním poetka,
posunuje se vedle sociálního zápasu v popředí
knihy svět literární.

Vzpomeneme-li, že v celém anglickém
básnictví XIX. věku prolíná se stále duch
barvitého, tvárného, renesančního jihu se
zádumčivým, idealistickým a náboženským myšlením
anglosaským, že Dante Gabriel Rossetti, syn
Vlachův, naplnivší křehké výtvarné formy
italského rinascimenta zádumčivostí severskou, jest
přímo postava symbolická, pochopíme, kolik
duchaplné jemnosti dříme v invenci Elišky
Browningové, jež dala se zroditi
hrdince-básnířce Auroře z anglického šlechtice a z vlašské
krásky ve Florencii. Kouzlo toho motivu zvýšeno
jest ještě tím, že v posledním nezapomenutelně
kouzelném výjevu románu, kde sejde se
ztro
95