s dárcem života teplými proudy lásky.

Znělky Elišky Browningové mají přísnou
kázeň čisté linie, která pohrdá přízdobou
ornamentu a lichotkou smyslové barvyj nesou se těžkým
rytmem složité meditace, na mile vzdáleným od
půvabné bezprostřednosti prosté písně; uchylují
se k obrazům učeným a hledaným, které
milostný děj často monumentalisují, ale zřídka
zpřítomňují; jejich uměle větvené sloky nepodplácejí
ani roztomilostí úsměvu ani koketerií gesta 0
jef Eliška Browningová z žen, které před zraky
lidí nevycházejí ani na krok bez závoje, buď pro
cudnost srdce, buď pro citlivost pleti, aneb pro
obojí ... Jakým neodolatelným kouzlem však
nadána jsou právě proto její vzácná přiznání
plachých důvěrnosti, polibku takměř bratrského,
výměny kadeří, dětského oslovení! Jakou flétnovou
melodii šumí v posvátném tomto tichu jméno
»miláčku«! (»Beloved«, »my Beloved«, »my own
Beloved«!) Jaký proud světla ozařuje zde každou
zmíněnou relikvii styku přímo nadzemského!
Bylo třeba těchto atributů teple lidských, aby z
básní nadobro nevyprchalo životní fluidum - tak
vystupňovala žačka Platonova idealism lásky. Ani
na okamžik nehledala v ní klid rozkoše neb
oddech sebeuspokojení, nýbrž se vší spanilou
něhou duše věřící v možnost nekonečného vývoje,
uctívala ji vždy pro její poslání tvůrčí a obrodné.
Láska, tak zní kulturní moudrost Elišky
BarreHové-Browningové - má pomáhati duši v jejím
růstu, má přibližovati ji k Bohu, uvádějíc ji stále v
těsnější kruhy dokonalosti: zde ústy ženskými
opakována byla serafská nauka lásky, jakou
hlá
87