sleme však na hymnus rouhavého sebeopojení,
které se osměluje zpívati o radosti a o štěstí
tvorů s hymnickým vzletem vyhraženým chvále
Stvořitelově: tento svazek, zpečetěný slibem před
tváří hvězd, zůstává zbožné poetce stále
uskutečněním nejvyšší Vůle, a kladouc s milencem
ruce na obětní mramor téhož oltáře, koří se Bohu
jako svrchovanému dárci a svědku zázračné
milosti.

Bílý žár nejvyššího napětí prozařuje
čtyřiačtyřicet »Sonetů portugalských«, oprostiv drahý kov
ryzího citu od jakýchkoliv niŽŠích přimíšen in
rudných: v serafickém cyklu nemá místa ,mi
smyslové očarování, ani hra nálad ani vášnivost těla,
tím méně erotická marnivost, vzhlížející se v
zrcadle sebe sličnějším. V horoucí znělce
čtrnácté zapřisáhá básnířka milence naléhavě, aby jí
nemiloval ani pro úsměv, ani pro pohled, ani
pro vděk řeči, ani pro stejný rytmus myšlenek,
ani posléze pro pocit míru, nýbrž jediné a pouze
pro lásku samu (»for nought except for love's
sake only«), a příkazu toho dbá i jako umělkyně
s krajní přísností hrdé duše a soustředěného
srdce. Základním akordem »Sonetů portugalských«,
rozvedeným dle všech pravidel komposice
lyrické, jest vděčná pokora, která k milenci vzhlíží
jako květný kalich svlačcový se obrací po
životodárném slunci: zavřen chvílemi v tesknotě
pod:qtračných dnů, otevírá se vstříc paprskům a ssaje
do křehkých svých lístků okvětnfch všecky barvy
slunečního vidmaj přikrčen k zemi trpěl
pomyšlením, že mezi ním a sluncem stře se nekonečný
vesmír, nyní kvete a voni jistotou, že spojen jest

86