ní ženino provázel u nás zamyšlený genius
Browningové: stačí, budou-li tam působiti dnes, ačkoliv
Shel1eye u nás vykládal již byronovec Karel
Sabina, a třebaže »Auroru Leigh« v čechách
studovala s obdivem a s pochopením sestra největší
žačky Sandové Karoliny Světlé, Sofie Podlipská,
již před pětadvaceti, třiceti lety.

Romány G. Sandové, které před padesáti roky
byly hltány s bušícím srdcem a rozpálenými
tvářemi, se skoro přežily; za to dila E.
Browningové, jež vyžadují pomalých, pozorných a
namnoze zasvěcených čtenářů, dobývají si postupně
srdcí i na pevnině. Jsou to hlavně knihy dvě:

Jedna krajně osobní zpověď »Sonety z
portugalšt1ny«, Browningové odkaz lyrický, a její epické
éHcidíIo, objímající v širých kruzích celou
duševní Anglii moderní, veršovaný román »Aurora
Leigh",

Eliška Barrettov~, dcera bohaté rodiny
obchodnické, byla devětatřicetiletá slečna útlé, štíhlé
postavy se záplavou černých kadeří, s velikýma
očima v bohatém rámci brva s úsměvem
podobným slunečnímu paprsku, když dostala první list
Roberta Browninga. Uvězněna nemocí a slabostí,
jež následovaly po pádu s jezdeckého koníka,
stísněna panovačností tvrdošíjného otce a
bolestně zraněna náhlou smrtí milovaného bratra, bez
matky, bez přítelkyň, žila jen pronikavým
studiím antiky, básnictví, meditaci. Její verše měly
záhy úspěch, ač mluvily jen ke zúženému kruhu
vzdělanců, naplněny novým mysticismem, o nějž

83