budovala renesance a obnovovala francouzská
revoluce: osvobození vnitřní bytosti ženské. Ale
jak jinak pojímala každá z nich své poslání!
George Sandová, vášnivý, překotný, krevnatý
temperament, obdařený čistě francouzskou schopností
zjednodušující logiky a opětně puzený prudkosti
smyslných dojmů a zažitků k myšlenkové
nedůslednosti, nacházela v životě všude bolestný a
krutý nesouzvuk. Již obraz ženy, který
vymalovala si její obraznost odvážným štětcem, příliš
namáčeným do temně rudé krve srdce, byl pln
disonancí: ženský typ G. Sandové slučuje ideál
osvícenského století o ženě pronikající a
ovládající vše vítězným rozumem s romantickým
karakterem, jemuž nade vše jest tajemné sežehnutí
v bezvědomém požáru vášní, ba kdesi na dně
tohoto sfingovitého ženství usmívá se záhadně a
lákavě žena-příroda, odkaz to Rousseauův. A tuto
citovou dobrodružku a věčnou cizinku ve světě
staví G. Sandová do nejpříkřejšího odporu k
společnosti: žena se má vymknouti olrecnému řádu,
má se silou svojí osobnosti vzepříti jeho zákonům,
má si bezohledně vyvzdorovati své místo ve
světě. G. Sandová žila tragické takové nesouzvuky
celou osobnosti a platila za pravdivost svých
požadavků krvavou daní srdce; odtud ta strhující
síla jejích společenských fantasií, které jsou
romantické, avšak nikdy vylhané.

Eliška Browningová, která se podivovala G.

Sandové, ač u ni pohřešovala »půvab andělský«
a »čistou ženskost«, byla naopak vzorem povahy
souladné. Anglický domov jí daroval vážnou
.nivost, zamyšlenou něhu, zdrženlivý odstup od
sku
80