,.A u r o r aLe i g h«

E I i šky Bar ret t o v é - Br o w n ing o v é.

Před pětapadesáti lety, 29. června roku 1861,
šeptajíc blednoucími krásnými rty příznačné
slovo »wonderful« a upírajíc hluboké tmavé oči s
dlouhými brvami k horoucně milovanému choti,
Robertu Browningovi, zemřela ve florenckém
paláci Casa Guidi, jejž proslavila básní i životem,
největší angIická básnířka veršem v
devatenáctém století, Eliška Barrettová-Browningová.
Připojí-Ii kdo ve vděčném obdivu sladce znějící
jméno této lyrické kněžny k básnickým triumvirům
věku Viktoriina, k Tennysonovi, Robertu
Browningovi a Swinburnovi - a literární dějepisci za
Kanálem i na pevnině činí tak vždy častěji
vystihl jen do polovice význam melodické té
umělkyně. Nový typ kulturního ženství, který
zvěčnila stejně svými osobními osudy jako
slovesnými díly, přerůstá významem daleko ještě
tvarovou i myšlenkovou krásu jejích milostných
znělek, jejího psychologického románu ve verších,
jejích písní o svobodě národů a srdcí.

V tom může se Elišce Barrettové-Browningové
rovnati jediná z jejích básnických současnic @
právě ta, která jest ve všem jiném jejím pravým
protipólem, George Sandová. Obě básnířky,
prudká Francouzka i snivá Angličanka, ztravovány
byly mocným vnitřním ohněm, jehož šlehavé a
zářivé plameny zasvětily shodně onomu
zneuznávanému a povrženému božstvu, kterému oltáře

79