Proserpinu, Eurydiku, Adonise a Ganymeda,
nebo když v elegicko-historickém ovzduší
Krakova obnovuje své hoře, nebo když se uklidňuje na
velkém sarkofágu, jímž se mu jeví Benátky.
Celek však - v básnických vložkách nejslabší X
jest bezútěšná, nestatečná kniha, jež by byla
Charlottě vehnala ruměnec zahanbení do ušlechtilých
lící.

Avšak nad otevřeným hrobem Charlottíným
shromažďuje se výkvět vzdělanstva německého.
Sotva se vzdálil pravověrný kněz, jenž pronesl
dobře míněnou kletbu, přicházejí v řeckých
togách hlasatelé goethovského ideálu humanitního
a házejí vavřínovou snítku na rakev Alkestídy,
která pro svého chotě sestoupila do Hadu. Je
vystřídává s revoluční kokardou na čapce
»Mladé Německo« a hlučně, jak jest zvyklé, koná svůj
obřad smuteční, jenž jest zároveň apoteosou. Cin
Charlottin má v očích reformních bouřliváku
význam typický: hle, osobnost, která si proti
společenské mravností přiřkla svobodné právo
rozhodovati o vlastním byU a nebytí; hle, statečná
vůle, která se vzepřela celou svou vahou
mechanické skutečnosti; hle, neohrožená žena
uprostřed mužů příliš úzkostlivých! Sebevražda
Charlottina nabyla pro mladoněmecké pokolení
stejné slávy, kterou přiřkli citoví blouznílkové
ze 70. let XVIII. věku skonu mladého
Jerusaléma, modelu to Werthrova, neb jakou zahrnula
svobodomyslná mládež reakčního období krvavý
čin Sandův na Kotzebuovi. Neposledním
důkazem tragické té proslulosti bylo, že dýku vedla



ruka ženská; jef skupina mladoněmecká
průkop
76