2.

Cha r lot t a S t i e g 1 i t z o v á.

V ysoko nad básníky, kteří dovedli do životné
postavy uzavříti smýšlení a cítění celé své
generace, stojí slovesní umělci, jimž božským darem
bylo přáno vztyčiti nový kladný typ přetvářející
skutečnost a určující vzestupné cesty etickému
vývoji. Zprvu pokládají současníci takový typ za
vzdušný přelud roztouženého srdce tvůrcova;
později sní mladší pokolení o něm jako o cíli
příliš vysoko stanoveném, ale nezříká se
možnosti dosáhnouti hOj konečně po dvou třech
lidských věcích mění se typ v nejživější skutečnost
a sestupuje mezi lidi, aby obohatil a obrodil
společnost.

Tak bylo za gotické kultury s Dantovou
Beatricí; tak v renesancí s opačným typem
tvořivého ženství, s moudrou a laškovnou Porcií ze
Shakespearova »Kupce benátského«j též obě
největší ženské postavy ruské poesie, Taťána
Lariná z »Oněgina« a Olga lljinská z »Oblomova«,
již již prošly tímto kruhem jako kladné
představitelky ženy novodobé. Podivuhodný ten osud
prožil na ženách své poesie zvláště praotec vší
velikosti moderní, Goethe, ať byly to luzné a
prosté zjevy řízené čistým instinktem jako
Markétka a Klárka či složité bytosti vysoké mravní
kázně z rodu lfigeniina a Eleonořina. Všem
společný jest dobrodějný a jasný rys: řídíce se
pudem a citem, jsou přírodě mnohem blíže než
rozpolcení mužové, které opět uvádějí v soulad s
pří
68