prozradily. Henrietta s vlídným a přece
ironisujícím úsměvem odkázala vášnivého blouznivce do
budoucnosti, leč jinak převzala úlohu moudre
přítelkyně mateřské a poradila otci jeho, aby
Louise dal na studie na některou universitu.
Mla.dý Boerne odešel nejprve do Dobrosoli, pak do
Heidelberka a psal z obou měst dlouhé,
výmluvné listy Henriettě/ která mu sice dosti zřídka, ale
velmi srdečně a mateřsky odpovídala; dopisy její,
teprve nedlouho přístupné, nedovedou však
zastříti/ že Henrietta cítila se polichocena láskou
jinochovou a že vedle rozvážné péče mu
projevovala také náklonnost srdce. Zástavou v
Berlíně zanechal Boerne zbožňované ženě deník a
neodeslané dopisy: jest to vášnivá, nelíčená
zpověď divoké puberty.8

Takto můžeme sledovati Boernův vývoj v
létech 1802-1807 i HenrietHn mocný vliv. Z
chlapeckého vášnivce pro syceného werthrovskou
citlivosti a vyjadřujícího se květnatě rozechvělou
mluvou jeanpaulovskou, vychovává Henrietta
bystrého pozorovatele a vtipného soudce, jenž má
nejprve smysl jen pro své nitro/ později však i
pro společenské okoli. Mladý Boerne proměňuje
svůj trpký hněv nad ústrkem zvolna v kritický
sarkasmus, z kteréhož rodí se ironie a satira.
Rozbujnělý cit ustupuje pak svéráznému vtipu a
odvážné fantasii; sloh, dotud přiliš neklidný a
matný/ tuhne a hutni. V dobré této škole dozrává
skvělý a břitký stilista, který v příštim
desetileti povznesl německé novinářství k umělecké
výši. Daleko vlee povinen hyl Henriettě Barne
člověk: podřídila jej tuhé kázni odříkání, v které

5

65