hrával líbezný úsměv vlídného přátelství, veliké,
temné, obočím mocně stíněné oko prozrazovaio
svými blesky živou hru ducha a podivuhodnou
vznětlivost temperamentu. Všickni, kdož ji
poznali, byli okamžitě oslněni.

Bylo přirozeno, že salon manželů Herzovýclt
stal se záhy oblfbeným, ba slavným. Mužové jako
bratří Humboldtové, Ramler, Nicollli, Schadow,
Engei, Moritz, Bedřich z Gentzů, bratří
Schleglové byli tu stálými hosty, diplomati, členové
rodiny královské, šlechtičny jako Dorota
Kurlandská a Elisa von der Recke zavítávali sem.
rádi, slavní příchozí do Berlína, jako Mirabeau,
paní de Stael, Jean Paul, neopomenuli zastaviti
se v nové třídě Bedřichově, kde pod
podobiznami Leibnitze, Eulera a Lessinga střídal se hovor
půvabný s učenou rozpravou. Bytost Henriettina
vtiskovala salónu zvláštní duševní a společenskou
kulturu, jež přímo podněcovala a působila na
vývoj osobnosti i na zjemnění slohové. V první době
Henrietta, tehdy opojená četbou sentimentálních
spisovatelti anglických, oddala se vášnivému
kultu ctnosti a přátelství, duchovního spříznění a
vzdušného bratrství duší. Její společnost náležela
většinou "Spolku ctností«, jemuž Henrietta
předsedala, a v němž Vilém Humboldt, jí více než
přátelsky oddaný, zaujímal důležité místo: muži
a ženy si tykali, objímali a celovali se v slzách
štěstí a něhy, vyměňovali si prsteny a podobizny,
psali si dlouhé richardsonovské listy zvláštního
preciosního slohového zbarvení, ujišfovali se, že
budou stále cíliti k zdokonalení mravnímu a to
cestou vzájemné oddanosti bez zákonného
nátla
59