Dv ě pod o b i z n y z něm e c k é

r o man t i k y.

1.

H e n r i e t taH e r z o v á.

Rozhraní XVIII. a XIX. věku značí v severním
Německu všestranné vítězství literární kultury.
Ničím nelze změřiti úspěchu toho bezpečněji než
živou a radostnou účastí vzdělaných žen v ruchu
slovesném a v proudění myšlenkovém, kde hlásí
se o podíl nejen jako vnímavé čtenářky a pozorné
navštěvovat elky divadel, ale i jako uvědomělé
podněcovatelky a nadšené spolupracovnice
tvoření básnického.

Ještě v období osvícenském a na prahu období
klasického bylo jinak. Opožděný vývoj kulturní
zaklel literaturu na čas do zaprášené jizby
učencovy a do střízlivé pracovny protestantského
kazatele a tím ji odvrátil od života společenského;
četly-li na šlechtických zámcích, ve velkých
obchodních městech neb na malých dvorech
knížecích dámy německé vůbec, uchylovaly se
výhradně k francouzským a anglickým
spisovatelům, jejichž kulturně mravní vliv se hlasitě ozývá
i z dochované korespondence tehdejších pant
První klasikové pochopili správně, že pro krásné
písemnictví musí dobýti zájmu a lásky svých
krajanek, má-li poesie splynouti se životem
národním: Klopstock učil dívky citově blouzniti a
ly---
50