naučeni kuchaři Janu Zdeňkovi, jak by »věrně,
pilně, bedlivě, spravedlivě a všelijak náležitě se
choval při zasekávání, vaření, uschovávání a
přinášení jidel«. A přece ani tu není paní Anna
z Rožmberka z oněch žen, jež stále jen vaří a
vynalézají jídla, aniž jediná z jejich krmí má svou
osobitou příchut. Paní Anna koření vše zvláštním
úsměvným vděkem, tichou radostností prosté
duše. Nebylo nikoho, kdo by jí nemiloval, a
»podle své tiché a krotké přirozenosti lidem mila
byla a Bohu se neztratila«. Posledních dvanáct
let žila na výminku u syna Adama, jenž dosáhnuv
plnoletosti, ujal se sám vedení statků. Nezažila
bouří, jež se přihnaly na její rod a na českou zemi.
S padesáti lety r. 1580 usnula a byla pohřbena
ke svým předkům. »Jimžto milý Bůh rač dáti
věčné odpočinutí a nám hříšným u víře potvrzení
a ve všem dobrém posilnění a potom v jisté naději
dobré a křesfanské skončení a tak konečně s
sebou věčné kralování!«

(1902)

49