boký obdiv k manželu a přes všecku oddanou
pokoru nezřekla se dívčího svého jména, psáti
velmi rozšafné a obezřetné dopisy úředníkdm
o kopách grošt1 a platech kněžských, a brzy
nedaly se listy sedmnáctileté jihočeské aristokratky
naprosto rozeznati od obšírných dopisů stárnoucí
švekruše její, panny Mandalény z Hradce.

Rozmilé děcko, které brzo stalo se matkou
malého pana Adámka z Hradce, octlo se na
velkém a slavném hradě, v ohromném a složitém
hospodářství uprostřed velmi moudrých tchyni a
švekruší. Její nejmilejší jediný pán dlel neustále
u královského dvora v Prazei dal za sebou
zasílati horoucí listy i výborné koroptve a jeřábkYi
plnil 8 radostí vroucí přání mladistvé choti své,
»aby je ve zdraví stráviti ráčil« a přinášel
domlvzácné a slavné titule karlštejnského purkrabí,
královského komorníka, tajného rady a posléze
nejvyššího kancléře. Anna z Rožmberka, na niž
dámy u dvora časem se tázávaly, a jež skoro
nikdy nepřijížděla do Prahy, počala psáti, aby
alespoň něco měla. Píše-li o domácnosti, o čeledi,
o chovu drůbeže a dobytka, o nemocech na
panství a starostech o děti, referuje se zevrubnou
ddkladností zkušené hospodyně, milujíci
fanaticky pořádek a vedoucí přesně knihy, ale když
stýská si do stálé nepřftomnosti manželovy, když
liči své trpké zklamáni, nepřivezl-li kočí psaní od
svého pána, neb když 5e ji zdá, že deset let již
chotě neviděla a když touží, aby »ještě s Jeho
Milosti drobet pobyla než umře«, pukají hned
těžká pouta dlouhých period, a stesk mladého
iooského srdce nedá se ukrýti ani strojeným
510
47