nástrahám cizoty, krásy domáci prostoty proti
svůdnosti vlašské a francouzské, tradični
souvislosti proti prudkému novotářstvi, kšaftů matek
a pramatek proti novotám lehkým a
nespolehlivým. Jsou prolo milováni hodny a roztomily jako
pozdravy domova, a jejich listy, prostoduché a
dětinské, komické ve své dětinské úzkosti o věci
nejmalichemější a poetické svým patriarchálnim
poměrem k statku a daru pozemskému, působí
zvláštním okouzlujícim dojmem jako milé
inlerieury minulých věků ve starých museích.

»Paní kancIířová« Anna z Rožmberka,
provdaná z Hradce, naklání si z naivních a
srdečných těch korespondentek, jichž řada vrcholí
klasickým zjevem paní Zuzany Černínové z
Harasova, naše srdce nejvice: jest skoro směšno, že
se nám tolik libí žena, která dovedla psáti takřka
jen o bažantech a kožíšcich pro děti, o hříbátkách
a semínku, o tělesných bolestech a škodlivosti
dluhů, a jejíž obzor byl uzamčen ve čtyřech
slovech, jimiž se obracela k svému choti: lOmůj
znejmilejší jediný panel«

Roku 1546 přivedli šestnáctiletou prino::eznu
Rožmberskou, dceru Jošta z Rožmberka a
Vendelíny ze Starhemberka, i sestru Viléma a Petra
Voka z Rožmberka, zaslíbenému jejímu ženichu
Jáchymovi z Hradce na jeho slavný hradí ženich
pro bolesti očí nemohl ani jeti pro nevěstu, ale
jako výtečný diplomat, jenž patrně i v lás<:e a
v manželství zůstával věren svému životnímu
heslu lOke konci prohlížej«, utvrdil a oslavil sňatek
svůj zápisy znamenitými. Již rok na to uměla
Anna z Rožmberka, jež přes všechen svdj
hlu
46