chované dopisy českých žen z věku šestnáctého
ukazují nám spořivé a rozvážné hospodyně.
HumanističU učenci, znající Venuši i Evu jen z
latinských knih a přeplněných komentářů, kreslili
vít12:zoslavné průvody lláznovství a v nich vozík
Venušin, osazený ženami propadlými freji a
neblahé milosti, a staré české korespondentky
vyplnily své řádky prostými projevy obětavé lásky
manželské. Důmyslní skladatelé různých polítií
a správoven varovali před vládychtivosti a
ctižádostnou jemností žen, kterouž stará a dávná
království zhubena a v niveč obrácena byla, jak
mnozí pouční pHkladové ze starých mudrcův a
kronikářův vytažení ukazují, a zatím na českých
statcích hospodařily rozšafné a moudré šlechtičny,
rozmnožujíce jmění a zboží svých manželA a
pánův, bojujících proti Turkům, zapřísáhlým
vrahům jména božího a národu křesťanského.

Ba, lze o českých těch paních říci mnohem
vfce: byly záchrankyněmi českých svérázných
tradici, kdežto, dle slov mravokárného kněze těch
ěaslÍ, muži tak zavrhli předkA svých mravy
Alechetné, jako zavrhli jejich kroje a tak cizích
národů přijali zlé obyčeje, jako přijali cizf šaty.
Sestnáctý věk znamená v Čechách, podobně ;ako
v celé říši římské národu německého, pronikavý
obrat nejen bytu společenského, nýbrž i citění
a myšleni jednotlivcova. Zjemnění života
citového, proouĚ.evněnf všech projevů jeho,
náklonnost k měkké lahodě a něžnému půvabu: vše, co
mělo dáti v zemích šťastnějších podklad nové,
vybrané, uhlazené a výlučné umělecké kultuře
XVII. století a co bylo jen zvláštním odkazem

44