sboru kardinálů, schvaluje válku proti
Klementu VII., radí k najímání žoldnéřů, získává' cizt
mocnosti pro své straníky: stotožňuje politickou
v~c s věcí boží vůbec. Síla jejího hlasu pomohla
upevniti Urbanovo postavení, zdar byl při
zbraních, jimž požehnala.

Než zatím co sloužila partikulárním zájm6m
italským, vzdávala se velikých všeobecných
plánd křesťanských. Sen prvních let její veřejné
činnosti, nová křižácká výprava, rozplýval se stáJe
v matnější přelud, mocnosti, jež zprvu snažila se
získati, odvrátila od sebe v bojích dvojího
papežství a pro myšlenku vůbec nebylo zájmu. Tehdy
v XIV. věku byla křížová taženi do Svaté země
nečasovým klamem; v křesťanstvu nebylo
anirytířské chrabrosti, která by byla dovedla vrhati
mužnou sílu do pustého jícnu nejistého podnikáni
- evropští národové nebyli již tak mladí a 8v~ži
jako v dobách Petra z Amiensu - ani nebylo
nadšení pro záležitosti odlehlé, když naléhavé
životní otázky tísnily.

S v~tšim ještě zklamáním pozorovala
Kateřina nezdar svého úsilí o mravni obrodu cfrkve,
v níž viděla vnitřní obdobu k upevněni papežství
v ltaliL Žádala kdysi v listě papeže, »aby vyplel
ze zahrady církve páchnoucí rostliny, plné
nečistoty a žádostí, naduté pýchou a plnici zahradu
jedem a hnilobou, a nasázel na jejich misto vonné
květiny, pastýře a preláty, pravé sluhy Ježiše
Krista a otce chudých, kteří na nic nehledf než
na čest boži a na spásu dušf.« Jindy psala
výslovně: »Proto žádá moje duše s nesmírnou
láskou, aby Bůh vám odňal svým nekonečným
mí
39