řečf, každý cítí jejf drsnou velikost, jejl lidové
hrdinství. Dávaji si tlumočiti jej i věty: mluvl o
mravním posláni křesfanstvi, o slovech
Kristových; o míru a Řimuj káře papeže pro nepotismus
a nedostatek zmužilostí; vytýká prelátům jejich
sobectvi a narážf na jejich milenky, jež jf byly
ukázány na ulici, jak se ji posmfvají. Nikdo se
neshoduje s ni, papež chvěje se před touto silou
slova božfho; kardinálové rádi by odporovali, ale
vidi, že papež tohoto Eliá~e v divči postavě
chrtnf. »Jest krásným svědectvim pro Řehoře XI.,c<
praví dějepisec papdstvi L. Pastor, »že Kateřina
směla tak otevřeně mluviti, pro Kateřinu, že tak
mluvila.« Nezískav~i sboru kardinálů, ale
nakJoniv~i papeže, vraci se domů, kam jí volaji domáci
politické záležitosti; doufá ve zdar svého
podoiku. Dne 17. ledna 1377 vrátí se papež Řehoř
navždy do 1Hma. Kateřinino dilo jest provedeno.

Světice nepředvidala sice politického dosahu
svého úsilf, nelekala se však ani hrozivých
důsledků. Řehoř XI. zemřel brzy po svém vjezdu do
Řima, bledý Francouz zasteskl si po své
domovině; vyprávf se, že na smrtelném loži varoval před
Kateřinou. Po jeho smrti nedovede se konklave
sjednotiti, italští kardinálové zvoli Urbana VI.,
francouzští preláti rozhodnou se pro Klementa
VII. Nastane papežské dvojvládi, jehož temné
stíny padaji i na českou půdu. Kateřina jako Italka
postaVí se rozhodně na Urbanovu stranu, na nfž
stojf i císař Karel IV. Napfše řadu dopisů
florencii, Perugii, uherskému králi, odcestuje ze
Sieny do Řima, aby se nikdy nevrátila domů, její
hněv nabývá rozměrů bouře. Mluvi v řimském

38