slov( prostoduchost lidu, vedle vroucí modlitby
přísnost společenská. Nadšený znalec vlašského
pfsemnictví epistolárního3 vidí v listech těch
přímo oslavení lidové povahy vlašské s
podivuhodnou slohou jejich vlastností: Kateřina jeví se tu
pokorná a velkodušná, rozvážná a smělá,
blouznivá a plna smyslu pro skutečnost, dumavá a
činorodá, vniterná a ke každému boji ochotná,
vytrvalá v přímluvě a neohrožená v obžalobě.
V řeči od přírody jemné a kultivované nikoliv
knihou, nýbrž hovorem, objevuje se všecko
kouzlo plynného a bystrého náteč( toskánského, jeho
epická názornost, jeho smysl pro přírodu, jeho
mohutná obraznost. Tyto listy, psané prostoduše
a bez jakékoliv učené neb slohové průpravy,
bez účelné techniky, bez slovesné tradice. jsou
čistým dílem umĚleckým, jako jím jest
prostonárodní piseň, lidová keramika a vyšíváni
Kdyby se hyl kdosi tázal Kateřiny Sienské,l{de se
naučila svému umění, kde poznala výraz pro své
listy, byla by odpověděla asi podobně jako
odpověděl její velký krajan Domenico Beccafumi,
básnik v hnědém a šedém mramoru mosaikovém
chrámu v Sieně. Kdysi dle zprávy Vasariho
procházel se bohatý jeden občan sienský po břehu
Tressy a spatřil mladistvého pastýře, jenž
koncem své holi kreslil uměle do písku. Tázal se ho,
kde se naučil kreslení. Hoch ukázal k přírodě
před sebou a řekl: »Neměl jsem jiného učitele;
zatfm co mé stádo hledá potravu, bavím se tím,
že zobrazuji brzy v písku brzy na velkém
kameni, co zřím.« Z pastýře se stal pak sladký
mistr Domenico Beccafumi.

35