nesaneí.

Kateřina pojala plán obnovy církevní složitě a
ddsledně, všestranně a rázně. K všeobecně
křesfanským tužbám přidružila tužby význačně
italské a papežské: usilovala o dokonalý smír Italie
s papežem a o návrat papežské stolice z
Avignonu do Říma. Smír italských měst s papežem byla
první veřejná úloha dívky, která již ve svém
rodném městě mnohokráte upokojovala věčně
rozvaděné strany. Mezi proradné republiky, mezi
lstná vojska kondotierů, mezi lakotná města
kupčíkd, mezi pikle sobeckých diplomatů vrhala své
listy, hlásající zprvu málo populární smír s
papežem. Od r. 1374 do r. 1378 povstávaly.Florencie,
PIsa a sdružená města středoitalská proti papeži,
branná moc byla přichystána, vzbouření v
městech proti papeži roznícena, sbor kardináld
nesjednocen. Kateřina, jíž mír byl vlastním odkazem
Ježf§ovým na zemi, psala, vyjednávala,
cestovala, řečnila.

Tehdy vznikly její nejnadšenější listy plné
hněvu a lásky, plné víry a rozhorleníj v rozru§ení a
ekstasi, v okamžité náladě a pod tlakem
okolnosti diktovala je klášterním svým sestrám,
umějíc sama sotva čísti a psáti. Všechny 373 její
dopisy, vydané po prvé r. 1492 a plnící v kritickém
novodobém vydání Nicola T ommasea čtyři
svazky, začínají se stereotypně »ve jménu Ježíše
Krista ukřižovaného a sladké Marie« a končí bud
prostým »altro non dico«, neb zbožným přáním
»z't1staňte v sladké a svaté lásce boŽí«. Jaké jest
tu bohatství t6nů a motivů I Vedle útočnosti
kněžské sladký úsměv serafův, vedle učeného
boho
34