knih, o nichž věřícím se zdá, že andělé zapomnělí
je na zemi. Dílo, jež uvádí se někdy též pod
titulem »Libro della Divina Dottrina data per la
persona di Dio Padre parlando allo intel1etto deUa
gloriosa e santa vergine Caterina de Sienna«
(»Kníha o božské nauce svěřené osobou Boha
Otce v rozmluvě. s myslí slavné a svaté panny
Kateřiny Sienské«), vzniklo teprve r. 1378
(vydÁn.o o sto let později r. 1472), když Kateřina
provedla smír s Florencií, patří však obsahem i
slohem úplně v období jejího mystického
zasvěceni. Rámec rozmluvy se Stvořitelem dán jest
duchovní skutečností ekstase; není však literárně
zužitkován a umělecky proveden. Dovednost
dialogická chybí prostému plodu mystického
vytrženf, Bůh mluví skoro nepřetržitě sám, vykládaje
učeně a skoro školsky základy křesťanské
moudrosti; úzkostná toužící duše sotva se odvažuje
klásti otázky a tázati se po vysvětlení, jest
pasivní, pokorná aŽ do nečinnosti. Dialogu chybl
stavba logická, proudy odtažité dogm.atiky va1f
se v něm široce, a silné větry mystického nadšení
duji tu prudcej vše vedle sebe, bez rozlišení,
učlánkování; teprve počátkem XVIII. věku
rozděluje Girolamo GigIio, soustavný vydavatel a
jazykový ohrán ce děl Kateřininých, »Dialog« ve
čtyři oddíly (o náboženské moudrosti; o modlitbě;
o božské prozřetelnosti; o poslušností), které
posléze vyúsťují v žhavé proudy patetíckých
modliteb.

Tento nedostatek vnitřní stavby liší »Díalog«
nevýhodně od jiných mystických děl
křesfanských, která nad něj vynikají jak podrobností

29