ieho! .Decameron« položil základy moderní
vlaštině ne toliko vláčnou a zdobnou periodou
výpravnou. ale i jadrným dialogem lidově
přirozeným. Ale i .třeH koruna Florencie« trecenta
Francesco Petrarca blíží se poněkud Kateřině:
oba nadšení Italové bojují neunavně pro
povzneseni slávy Říma a své vlasti; Petrarca u císaře
Karla v Praze. Kateřina Sienská u papežského
dvora v Avignoně. Petrarca zvučnými řečmi
vyškolenými na mistrech antických. Kateřina
plamennými výzvami a důraznými prosbami. jichž
naléhavost byla vychována na evangeliu. Petrarca
přeje si. aby slova jeho ozářena byla odleskem
itarého Imperia. Kateřina žádá. aby věty její
zbroceny byly krví Kristovou. Řím. ó jehož
slavilé vzkříšení usiluje Petrarca. jest úplně jiný než
Řím snah a činů Kateřininých; Petrarcovijest
městem zříceného fora. polosesutého Colossea.
městem Vergiliovým a Ciceronovým. Kateřině
"zahradou skropenou krví mučednickou. městem
obrozeným v Kristu«. podobně jako kdysi Jan
liatoústý podivoval se Římu pouze proto. že jej
,.Pavel za svého života velice miloval. že tu
hlá$al víru. skončil své dny a zanechal své tělo«.

Tak stýká se Kateřina Sienská v myšlenkách
i záměrech s hrdiny své doby. zachovávajíc vždy
hrdinskou samostatnost. Jako rekyně kráčí
světice stoletím a zemí rozbouřenou v popředf
svého lidu; hovoří v chvílích rozhodných v mracích
s Bohem a v hodinách nutnosti s mocnými tohoto
světa. a vladaři. s papežem, s kardinálYivšickni
sklánějí čela před prostou velikostí jejího zjevu.
Zabýváme-li se osudy této rekovné bytostí. byt

25