jevuje Kateřina Sienská v oněch vysokých oblastech, kde všecka duševní činnost nabývá perutí a síly, v kruzích života náboženského. Kateřina Sienská žila tento život vášnivě a hluboce, poctivě a upřímně: není pro ni vůbec kromě něho života jiného, proto náleží jí po právu název světíce. žila jej však též složitě, pojímajíc jej netoliko osobně a mysticky (v »Dialogu« a v některých dopisech), ale i sociálně, všeobecně, hierarchicky (ve věHině korespondence a ve veškerém p6so.bení církevně politickém). Dovedla dokonale sloučiti náboženskou vášeň srdce, opojeného tajemstvím, s propagandou církevní, která touží každou rryšlenku vštípiti duchovnímu zfizení společenskému. Nedovede si představiti Boha bez církve a církve mimo Boha; jejímu pravověmě křesfanskému názoru jsou to dva souvztažné pojmy jako nebesa a země, duše a tělo, dvě svrchované hodnoty, které se nutně doplňuji. Co dotud bylo v církvi znepřáteleno, smiřuje vftězně; co dosud si nero·zumělo, vyrovnává. Dotud žili uprostřed církve (a namnoze i mimo ni v chmurných končinách kacířství) buď vášnivf mystikové zaujatí osobním poměrem k Bohu a vesmíru, začarovaní v kouzelný kruh svých neklidných nejistot, ztravovaní ohněm své lásky k Bohu a lhostejní k útvaru společnosti; a stranou od nich vytrvalí organisatoři, důslední ctrkevníci mravnich a politických záměrů, kteří usilovali uskutečňovati království boží na zemi a v státě, V chrámě a ve škole; stýkajíce se slovy a hesly, nedovedly se obě skupiny setkati v m'Jšlenkách a činech a nedovedly si porozuměti. 23